Tuhle 2,5 měsíce dlouhou cestovatelskou nudli končim fotkama z Bruselu.

https://www.facebook.com/media/set/?set=a.10205062281537296.1073741863.1250850866&type=1&l=9a0a8a30e2

Tak zas někdy příště na cestach naviděnou!

Tenle pořad jsem objevil, když jsem hledal něco pořádnýho k poslechu při tahání dřeva v lese. Zrovna teď ve spojení s cestováním jsem si vybavil epizodu o utrácení peněz a jakej vliv to má na naše štěstí, spokojenost / happiness.

Tady je link na tuhle konkrétní epizodu. Ale ani ostatní nejsou špatný. http://youarenotsosmart.com/2013/07/08/yanss-podcast-episode-six/

A vlastně to ani neni moc na usínání, protože nad těma věcma je dobrý přemejšlet. Ale ten hlas je tak příjemně hlubokej, že u toho stejně nejednou člověk usne.

Jo, bacha! Je to anglicky

Kolik to stálo?

V zahraničí jsem strávil přibližně dva a půl měsíce. Určitě každýho napadne, na kolik mě ta sranda vlastně přišla. Inu, snažil jsem se neutrácet za zbytečnosti a nakonec jsem se dostal na 32k Kč. Do toho jsou započítaný i letenky tam a zpátky každá za 3k. Jen tak pro zajímavost jsem si víceméně přesně vedl i přehled

https://docs.google.com/spreadsheets/d/1qtzSHqCOJta6qD_zrHVIL3gN34x5i7cS1skG9Zrha3s/edit?usp=sharing

Odkum kam a proč?

Zvolil jsem si strategii pomalého cestování, kdy na každém ze tří míst jsem strávil cca tři týdny. Díky tomu jsem měl možnost navázat hlubší vztah s lidmi a lépe poznat okolí. Každé místo mělo samozřejmě svoje pro a proti a jsem velice rád za tenle pestrej mix.

Nejlevnější letenka z Prahy byla do Porta a tam můj vejlet taky začal. Porto je překrásné město s bohatým nočním životem. Povedlo se mi sehnat ubytování v den příjezdu v domě s cca 20 dalšími erasmus studenty. Velkou výhodou byly časté společné večeře a útoky na noční (v Portugalsku opravdu hodně pozdě noční spíš až ranní) parties. Na druhou stranu nebyl problém zavřít se přes den do vlastního pokoje s hezkým výhledem a pilně pracovat.

I když to v Portu nebylo špatný, měl jsem v plánu prozkoumat více z Portugalska. Směrem na jih jsem si našel rodinnej hotýlek, kde jsem za pár hodin pomoci denně dostal jídlo a svuj vlastní roztomilej karavan na přespání. Na práci na vlastním projektu mi každej den zbylo dost času a hlavně moje peněženka ocenila nulové životní náklady díky třem jídlum denně poskytovaným za moji dobrovolnou pomoc. První týden jsem chodil do lesa uklízet dřevo, druhé dva týdny jsem pak věnoval přípravě nového webu. Bazén se slanou vodou, žádné parties, jedno malé pivko po večeři – ideální místo k odpočinku po třech týdnech strávených v Portu.

Stránky bylo hotové a já se tak spokojeně mohl přesunout do Lisabonu. Nemůžu přece vynechat hlavní město. Nepovedlo se mi najít žádné místečko přímo v centru, a tak jsem se upíchl v jednom malém hostýlku v přímořské turistické oblasti asi 30km od Lisabonu. Vlastní pokoj/karavan jsem vyměnil za 7 postelový loft. Mojí dobrovolnou činností byla opět tvorba nových webových stránek. Hostel mi tak jako společný dům v Portu poskytl vybalancovanou kombinaci dostatku času a klidu na vlastní projekt zároveň s možností kterýkoliv večer trávit v rozmanité společnosti hostů buď uvnitř kecáním a popíjením nebo venku v městečku, které se pozvolna připravovalo na zimní hibernaci.

No a poslední den strávenej v Bruselu na cestě do Prahy se snad ani nepočítá

Koho jsem poznal?

Spousty různejch lidiček. S některýma jsem si i slíbil, že se určitě musíme vidět znovu. Znáte to, takový ty sliby, kterým už v okamžiku vyřknutí nevěří ani jedna ze zúčastněných stran. Ale stejně je to fajn

Co jsem si z toho odnesl?

Líbí se mi pracovat na projektech, který mi dávaj smysl. Pomáhat řešit nějakej reálnej problém. To make the difference Tohle jsem předtim v bance moc necejtil.

Dostal jsem docela zajímavej pohled na dobrovolnickou práci, kdy si i střechu nad hlavou a kus žvance musí člověk zasloužit. Něco za něco. Osvěžující v dnešní době peněz.

Svět je plnej lidí   Sakra, to jsou převratný myšlenky. Ale fakt! S některýma člověk rezonuje, s jinejma si zase tolik nerozumí, což je taky dobře. Nemůžem se mít všichni rádi

Chtěl bych se vrátit?

Asi néééééééé. Pořád mam radši snb než surf

Z Lisabonu se v mym termínu levnej přímej let do Prahy neobjevil, a proto jsem si nakoupil letenky tak, abych mohl strávit jednu noc v Bruselu.

Už cestou z letiště jsem si všiml příjemné změny. Všechny ty portugalské baráky pokryté vesměs hnusnýma dlaždičkama vystřídaly charismatické cihlové budovy. Začíná to hezky.

Neee, to bych nebyl já, abych si to nečim neokořenil. Svý každodenní porce napětí se mi dostalo při checkinu na recepci hostelu.  Jak se ukázalo, zabookoval jsem si postel na následující den. Naštěstí se mimosezóna projevila i tady a měli ještě volnou postel na ten den, kdy jsem stál na recepci s podlejzavym úsměvem a slovy “ne takovýhle věci se MNĚ opravdu nestávaj” stejně mi to asi nevěřila.

Lehnul jsem na postel, zasunul heslo na wifi do noťasu a jal se zjišťovat, co že se v tom hlavnim městě EU vlastně dá dělat. Jedno hezký náměstí, čokoláda, hranolky, waffle. Fajn, jde se na procházku.

První cestou do centra přišla na řadu čokoláda. Protože spojení belgická čokoláda už jsem někde před tim slyšel, tak jsem si od toho hodně sliboval. V obchodě Leonidas prodávali 250g za 6,5€ a žádná pecka to teda nebyla. Možná špatnej výběr na druhy, možná špatnej krám.

Když se s čokoládou nezadařilo, vydal jsem se spravit si chuť hranolkama. Postavili se tu k nim asi jako v Praze k trdelníku. Prodávaj je na každym rohu a samozřejmě nemůžete navštívit Brusel aniž byste si nedopřáli porci. Tak nějak jsem doufal, že ty hranolky budou něčim speciální, lepší. A vono prd, za 3,5€ jsem si koupil opravdu velkou nálož naprosto vobyčejnejch hranolek.

No a na waffli už se nedostalo, protože mi začlo bejt špatně od žaludku dost podobně, jako pár dní nazpátky v Lisabonu. Trochu jsem ještě prochodil město, zazevlil na tomle moc krásnym náměstí, zkusil se vyléčit pár cheeseburgrama s kolou v mekáči a mírumilovně šel spát.

Druhej den ráno jsem dal ještě jednu šanci čokoládě a nakoupil v obchodě jménem Godiva. Bylo to sice dvakrát dražší, než v tom prvnim, ale mockrát lepší. Kromě dárků domu jsem koupil ještě trochu ovoce na sváču a hurá na letiště.

Brusel je docela zákeřnej, když se bavíme o letištích. Maj tam (minimálně) dvě, přičemž to druhý je 60km od centra. Já si to nakonec zkontroloval ještě včas, takže jsem si stihl koupit lístek na shuttle bus za 14€ a hlavně se tam dostat s dostatečnym předstihem před odletem

Při letu do Prahy se mi zase stala ta nepříjemná věc. Znáte to. Člověk si krátí chvilku dost mizernym spánkem v sedě se zalomenou hlavou a z ničeho nic ho probudí velká rána, která ve vzduchu nemá jiný racionální vysvětlení, než že explodoval motor. Utečou tři vteřiny naprosté paniky (která v mym flegmatickym provedení vypadá asi tak, jako když se mi rozleje pivo), než si uvědomim, že jsem se úspěšně prospal do Prahy a ta rána byla pouze všedním potvrzením, že se kola podvozku setkala s  ranvejí.

Do Lisabonu přišla zima (cca 20 °C) a délka mého pobytu na hostelu už se blížila třem tejdnum. Prostě nejlepší čas vypadnout

Podle plánu jsem měl pokračovat jižním směrem. ALE. Po tolika tejdnech strávenejch dobrovolničenim už se mi příčilo platit si za ubytování. ALE. Zkoušel jsem se ptát pár hostelů na jihu, jestli nepotřebujou pomoct, ale že prej zavíraj protože konec sezóny. ALE. Na farmě už se mi pracovat nechtělo, a tak jsem dal Portugalsku sbohem. Ještě jsem si pohrával s myšlenkou najít si dočasný uplatnění cestou třeba v Barceloně, ale nakonec jsem se vydal nudnější spořivější cestou a namířil si to přímo domů zpátky do Čech. Dva měsíce v Portugalsku stačilo.

Poslední večer na hostelu byla uspořádána rozlučková párty doprovázená hektolitry vína spolu se sýrovým fondue v chlebu. Fakt krásně se mi vstávalo v 5:40, abych byl včas na letišti.

Na letiště jsem si naplánoval jet vlakem a busem, ale cestou ve vlaku jsem si ten autobus rozmyslel ve prospěch metra, který je pro cestování napříč celym městem bezpečnější, když člověk potřebuje bejt v bodě B na čas. No jo, ale lístek na vlak jsem měl zaplacenej o jednu zónu míň než bych potřeboval. Což samozřejmě věděl i turniket, kterej mě pak nechtěl pustit z vlakový zastávky. Já ale vůbec neměl náladu to s kymkoliv řešit, a tak jsem se hbitě protáhl za jednou slečnou. Skříplo mě to jenom trochu

Cestou metrem ani na letišti už jsem žádný skopičiny nevyváděl, tak sem aspoň lípnu ještě pár dlaždiček ála metro understreet art.

Jo a ještě přece se musim pochlubit webovkama! Ty starý jsem zapomněl cvaknout, ale byly řádově horší než tyhle, věřte mi Majitelka hostelu se o administraci překvapivě moc nezajímala (snažila se co nejvíc práce delegovat, asi si to přečetla v nějaký chytrý knížce o podnikání), a tak jsem to vysvětlil aspoň dvoum německejm dobrovolníkům, který tam zůstanou ještě přes měsíc, takže se o to můžou postarat.

Ale teď už fakt letim…   ….ale Václav Havel na letence ještě není …

jsou táááááááády https://www.facebook.com/media/set/?set=a.10204933143588928.1073741862.1250850866&type=1&l=28feb654e3

Že prej všechny letenky z Londýna jsou levný, a tak mi s turistěním v Lisabonu přiletěl pomoct Jakub Halva (+1).

Čtvrtek

Povedlo se mi sehnat byt přes airbnb. Krásnej, velkej. 2 obýváky, 2 ložnice. Pro tři lidi akorát

Anglická část naší reprezentace dorazila okolo desátý večerní, což byl akorát ideální čas vyrazit ven. Večeře za zmínku nestojí, ale následující bar byl opravdu příjemnej. Pani vysvětlila historii a doporučila drinky. Objednal jsem si zázvorovej drink, kterej už tak byl opravdu hodně zázvorovej. No co, když se ptala, jak nám chutná, tak jsem pronesl, že je to dobrý, ale mohlo tam bejt trochu víc zázvoru Neváhala a naordinovala mi další drink s trojnásobnou dávkou zázvoru. Už se z toho couvnout nedalo, tak jsem to s úsměvem na tváři vypil. Přece jenom byl ten druhej drink zdarma. I tak ale mam pro tenle i následující rok zázvorovou kvótu splněnou.

Pátek

Moc památek v tom městě nemaj, tak jsme vyrazili na hrad. Musim říct, že je o dost zábavnější než ten náš pražskej. Kromě toho, že tam běhaj pávi, tak se dá i lézt na různý věžičky a pokud máte trochu bujnější fantazii (viď Kubo), tak si můžete dát i rytířské klání v provizorním kolbišti.

Večer klasika, nějaký drinky a fancy jídla. Co ovšem za klasiku nepovažuju přišlo okolo první hodiny ranní. Už s obtížema jsem došel na apartmán, trápilo mě takový to divný bolení v žaludku. No co, asi jsem se zvláštně přejedl. Že to neni jen tak ledajaký přejezení mi došlo hned, když jsem začal křičet směrem do záchoda. A pak taky tou druhou stranou. A za hodinu znovu. A znovu. Prostě jsem něco špatnýho snědl a vinim z toho rýžorybí večeři podávanou den předtim na hostelu.

Sobota

Dopolední povinnosti turisty jsem vyměnil za dodatečný odpočinek nutný po celé noci probojované o holý život.

Tak nějak po obědě jsem nasbíral dostatek sil, abych se vydal do města. Čekal mě nelehký úkol. A to najít ztracené klíče od apartmánu. Jo no, opravdu jsem v pátek přišel domů bez klíčů. Nejvíc mi na tom vadilo, že jsem je prokazatelně ztratil ještě za střízliva. Ještě že jsme měli dvě sady. Long story short, klíče na mě čekaly v jedný kavárně, kde jsem si kupoval předchozí den kafe. Uf uf.

Pořád jsem přemejšlel, jestli dokážu ustát celý nadcházející odpoledne na nohach, tak jsem se rozhodl svůj žaludek prověřit kebabem. Líp mi z něj určitě nebylo, ale hůř taky ne. A to se počítá. Potkal jsem se s Kubou a Asiou v centru a dali jsme si skoro tří hodinovu Street Art Tour.

Večer jsme pojali spíš poklidně a kromě toho, že si ze mě (určitě) teplej číšník ve vinárně dělal srandu, že piju jenom zelenej čaj, se nic moc nestalo. Jo, pro pobavení všech jsem si užil pestrou večeři o chlebu s máslem..

Neděle

Jak jste mohli vidět na fotkach z Porta, portugalci jsou naprosto uchýlný co se kachliček týká a cpou je uplně všude. Nejradši však na zdi svejch baráků, asi všem ostatním na obdiv. Vlastně ani nevim proč, ale po dopolední brainstorming sešně ohledně mýho tajnýho programovacího projektu jsme se vydali do národního kachličkovýho muzea. Naprosto nepřekvapivě to byla naprostá nuda.

Po muzeu jsme utratili ohromnej majlant v restauraci s mořskýma potvorama. Ve třech lidech je útrata přes 100€ prostě moc i na portugalsko a to jsme ještě odcházeli polohladový. Člověk se prej má radovat z maličkostí – muj žaludek to ustál! a zároveň jsem nemusel platit celou třetinu, že prej jsem snědl míň a beztak jsme tam nešli na můj popud. No a vlastně ta malá langusta mi docela i chutnala, takže všechno dobrý

Večer se Kuba s Asiou UBERali na letiště, já ještě trochu pošukal po apartmánu a předal OBĚ sady klíčů týpkovi co nám zajistil bydlení. A hurá zpátky do hostelu dokončit jejich nový webovky..

Jedno ráno jsem se probudil dřív než jsem musel, a tak jsem vyrazil na farmářskej trh.

Ty žlutý fazole uprostřed jsem nikde jinde než tady v Portugalsku neviděl. Kromě toho, že jsou dobrý, jsou taky ukrutně zdravý (viz ten odkaz na wiki.)

Že to vpravo na fotce je anona jsem se dozvěděl až doma. Opět jsem si zahrál hru, kdy si koupim věc co neznam a pak se snažim přijít na to, jak se to jí a co to vlastně je.

Venku bylo hezky a mně se moc nechtělo pracovat, tak jsme s Emmou vyrazili na vejlet do nedalekýho městečka Sintra. Kromě Lisabonu je to tady tak jediný místo, kam stojí za to se podívat.

Čekal jsem, že to bude nuda. Koho by taky zajímaly nějaký starý baráky. Pořád ale lepší, než pracovat, když se člověku nechce, že jo. Opak ale byl pravdou. Zahrada tamnějšího paláce skýtala neuvěřitelné množství vodopádů, věžiček a jeskynních labyrintů. Heh, my jsme fakt řádili jak malí, když jsme to tam všechno objevovali

Julia (majitelka hostelu) dohazuje jednomu týpkovi lidi z hostelu na surf lekce a on jí za to přináší lidi do hostelu. A jakože vděk má personál hostelu lekce zdarma. Nemuseli mě zrovna dvakrát přemlouvat, abych šel s nima. čtyři hoďky surfu zdarma, to jen tak člověk na ulici nenajde.

Jediná nepříjemnost toho dne byla moje neskutečná opice. Může za to James (mexičano-američan na fotce dole), se kterym jsem šel předchozí noc na pivko. Nějaký ty drinky a ani ne dvě hodiny spánku se někde musely projevit, mi proběhlo hlavou, když jsem se při odpolední lekci nakloktal slaný vody a následně se naprosto nestoudně vyzvracel do vody

Přes to všechno mi to docela šlo. Na surfu jsem stál podruhé v životě. Poprvé to bylo rok a půl zpátky v Mexiku. Pár vln se mi povedlo chytit, a tak jsem si kromě hřejivýho pocitu, že jsem ušetřil 45€, odnesl i pár dobrých vzpomínek.

Škoda že Pedro – majitel surfhousu – měl asi zrovna krámy, protože mě varoval, že kdybych chtěl přijít znova, tak bych musel proti dohodě s hostelem platit. No uvidíme

Jo takový běhání podél oceánu při západu slunce, to je bájo.

Kluci šikovný si určitě přivydělávaj na ovoce a zeleninu.

Cestou zpátky jsem si zacvičil s místníma týpkama ruce a břicho a celej další den jsem se nemohl hnout. Přece jenom už tomu budou tři tejdny, co jsem naposledy blbnul s kládama v lese.

Tak se nás pár, co jsme zrovna byli na hostelu, sebralo a šli jsme na procházku (nebo teda hiking, jak tomu tady honosně říkaj)

Julia – majitelka hostelu – sedí vedle mě. V růžovym je Švédo-Irka Emma, profi hráčka fotbalu, starší v černym australská cestovatelka a mladší v černym Litevka Rima, která tady vypomáhá na recepci.

Privátní karavan jsem vyměnil za sedmilůžkovej mixed pokoj. Asi budu začnu usínat se špuntovejma sluchátkama v uších, protože tu noci bývají rušné. Buď je to brečící dítě ze spodního pokoje nebo příchozí párty hosti, který maj tu drzost, že mě ani nepřizvou do trojky.

Za práci mam i snídani – wafle s domácí marmeládou, cornflakes s mlíkem a šunka-sýr-toast, čaj, kafe. Snídanově jsem si polepšil oproti předchozímu hotelu, akorát tady si sám musim obstarat oběd a večeři, což je dost nepříjemná změna po třech tejdnech těžkýho vykrmování.

Jsou tady další tři dobrovolnice, který se střídaj na recepci. No a já, kterej mam za úkol vylepšit webovky a otevírat kompotový sklenice.

Jo a v tom názvu to neni překlep, takle se ten hostel opravdu jmenuje. Majitelka Julia chtěla stránky lemonade.com, ale to bylo zabraný, tak si do toho vymyslela jakoby překlep. A proč ne, aspoň má unikátní jméno.

Tenle malej hotýlek obtékanej řekou uprostřed ničeho mi poskytnul útočiště na více než tři týdny. Zaregistroval jsem se na stránce spojující dobrovolníky s dobrovolnichtivými farmami, hostely a jim podobnými. Z Porta jsem se chtěl přesunout někam na půl cesty směrem do Lisabonu. Kontaktoval jsem pár míst a nakonec jsem se s Retirem domluvil.

Cože jak jako dobrovolně pracovat?
Princip je jednoduchej. Každej den trochu se trochu pracuje a výměnou za to je střecha nad hlavou a nějaký jídlo. Tady konkrétně byla dohoda taková, že za 5 hodin denně 6 dní v týdnu dostanu ubytování a 3x jídlo. Jojo, opravdu jsem 3 tejdny neviděl peněženku

První tejden jsem chodil do lesa tahat klacky, druhý dva tejdny jsem jim vytvářel nový webový stránky. V lese to bylo super, protože jsem se krásně odreagoval od programování, akorát to dost špatně nesly moje boty na běhání a z těch džín ty stopy tvrdý dřiny už asi taky nedostanu. No a když jsem jim vymejšlel stránky, tak jsem čas od času třeba luxoval bazén nebo sázel kytky nebo podobný věci kolem baráku, abych pořád neseděl u počítače.

Tak abych se snad pochlubil tim novym webem. Takle vypadal ten starej

a tady je novej
\
Templata byla zdarma, hosting taky a mejl taky. Tak snad se jim to tam brzo nerozsype.

Teď sedim ve vlaku cestou do Cascais – takový pobřežní předměstí Lisabonu. Jedu tam pomoct nějakýmu hostýlku opět s webovejma stránkama. Sakra, až já poletim zpátky, tak v Portugalsku nebudou jediný starý ošklivý stránky

Snad předminulou neděli jsme se vydali na trh. Ten se koná jednou měsíčně. Sjede se sem celý okolí a prodává se všechno, co  se doma najde.

I takle rozličná může bejt nabídka Živou Nokii 3210 už jsem dlouho neviděl..

V tom baráku na konci dvora je pak ukrytá malá kavárna. Já tam byl se svejma holandskejma hostitelama, který tu měli na návštěvě dutchský příbuzný. A já že netherlandsky  zrovna moc neumim, tak jsem si šel hrát se světlem, foťákem a slonama.

Na oběd jsme se vydali do nedalekýho městečka na místní specialitu – grilovaný kuře.

Venku se rožní maso a hned vedle pod střechou se dlabe. Docela fajnovej vibe. V sedmi lidech jsme za pořádnej oběd i s pitím (pivo a víno) zaplatili 50€ a to nám ještě notná dávka masa zbyla na večeři. Portugalsko je fajn

Ten šedivej pán s pani v pruhovanym jsou majitelé hotelu – Ruurd s Elenou – mý hostitelé.

Ani s parkovaním si místní hlavu moc nelámou.

Zdejšímu ovčákovi dneska někdo otevřel vrátka od ohrady. Ovečky neotálely a vydaly se k nám na spadaný hrušky

A spoustu jinejch nudnejch věcí…

Tahle kočka mi šíleně přípomíná starýho dobrýho Rorschacha(youtube video)

Visim ve vzduchu a blbě se xichtim!

Tejden tu na hotelu byl na návštěve synovec Ruurda, 27 letý Bjorn. Zejtra odjíždí zpátky do holandu, a tak nás včera pozval na večeři do vedlejšího města. Jako meníčko jsme měli africký speciality, nejlepší asi byli mozabický krabi s kokosovou omáčkou. A že za mě zaplatil něco přes 15€, tak jsem se rozhodl, že ho a mý dva hostitele pohostim dneska večer já. Takle to dopadlo

Tak jsem nakonec tady na tu dřinu vyzrál! Hostitelé mě poprosili, abych se jim mrknul na webový stránky, když už jsem v tom minimálně tak dobrej jak tvrdim.

Samozřejmě abych jim pomohl a oni tak měli lepší stránky a víc hostů a víc eur, tak zaznělo, že bych jim mohl udělat stránky nový Přívětivější pro mobily, hezčí, rychlejší, levnější, bla bla bla.

Dnešní náplní práce tedy byla asi hodina luxování bazénu a 4 hodiny za noťasem

Opravdu se mi dneska povedlo vstát o hodinu dřív a opravdu se mi nepovedlo vyhnout se tomu největšímu slunci. Nějak špatně se to domluvilo a já pracoval od osmi do jedný. Na jednu stranu jsem měl hotovo už před obědem, na druhou stranu ale mezi 12 a 1 tu je největší pařák.

A že bych to vychytal s tim dřívejším začátkem pracovní doby, to se taky říct nedá. V lese sice nesvítí slunce, ale zase tam byla mokrá tráva, která v kombinaci s vysušenou hlínou a bordelem dává dost zabrat mejm botam na běhání. Tak už nevim co s tim..

Dneska jsem začal taháním klacků po lese, následovalo kopání osmi děr zhruba 30cm3 a pak jsem se vrhnul na sázení jakýchsi okrasných kytek. Největší fuška byla s těma kytkama, vohnutý záda celou dobu a slunce si na mně taky dost pochutnalo.

Tak aspoň teď zaslouženej odpočinek u bazénu.

První den dobrovolničení se odehrával takto:

• 8:10 budíček
• 8:30 snídaně – muesli s mlíkem, čaj
• 9 – 10 dobrovolný naplnění kárky dřevem
• 10 – 13 dobrovolný nošení různě dlouhých a těžkých větví z vyhořelého lesa k cestičce
• 13 oběd – docela dobrý špagety s tuňákem a čerstvýma (loňskýma) domácíma olivama
• 14 – 15 odpočinek s koupačkou v řece
• 15 – 17 programování
• 17 – 18 dobrovolný pletí zahrádky
• 18:30 večeře – chleba, vajíčko, salám, okurka, sýr
• 19 – ?? programování

Musim říct, že při tahání klacků po lese se dá krásně přepnout na autopilota a nechat tak mozek zabejvat se např. nastolením celosvětového míru. Nebo jakoukoliv jinou podobně důležitou záležitostí

Vyhořelej les má jednu velkou nevýhodu – neni tam žádnej stín! Ač jsem rád za hezký počasí, protože pracovat venku v dešti bude těžkej voser, tak trávit polední hodiny na přímym slunci taky neni uplně vono. Zejtra si zkusim o hodinu přivstat a stihnout tak více práce za snesitelnějších podmínek.

Domluva zní, že za ubytování a stravu odpracuju 5 hodin denně 6 dní v týdnu. První den jsem přežil, jedeme dál!

Snažim se chovat jak nejlíp dovedu a stejně jsem byl napomenut. Při večeři jsem na krajíc chleba plácnul tři plátky salámu a jeden plátek sýra. Ruurd mi ale hbitě usměrnil, že jsem to přehnal s tim salámem a s takovouhle by museli nakupovat každej den :-)Jinak jsou s Elenou docela milý.

Už to chtělo změnu a jak trefně podotknul Andres na jedný zdi na dvorku Breyner Housu:

Spánku dnes klasicky nedostatek díky rozlučkové párty v kombinaci s cestovní horečkou. By mi zajímalo, kdy mi tahle přeodjezdová nervozita pustí.

Přesun kam? Rozhodl jsem se, že si vyzkoušim dobrovolničení někde mezi Portem a Lisabonem. Každý den trochu vypomoci a odměnou mi za to má být ubytování a strava zdarma. Nejdříve jsem chtěl zkusit WWOOF, ale pak jsem objevil stránky workaway.info, který kromě farem nabízej i hostely a jim podobný. A vycházelo to i peněžně líp, tak jsem se zaregistroval a zaplatil příspěvek 22€.

A kamže vlastně? Zrovna jsem se ubytoval tu retironorio.com (v překladu odpočinek u řeky). Teď akorát bude záležet, jak moc těžkou práci po mně budou vyžadovat. Podle toho se rozhodnu, jak dlouho zůstanu.

Cesta vlakem zahrnovala i přestup v městěčku Coimbra. Tak jsem to rovnou hodil tak, abych přijel ráno a měl tak víc času to tam trochu prozkoumat. Za těch pár hodin jsem viděl krásnou starou univerzitu, botanickou zahradu a seznámil se s jednou dlouhatáááánckou Němkou. Jenom škoda, že ona svuj vejlet podniká opačnym směrem – zejtra má namířeno do Porta. A vůbec, ty Němci jsou uplně všude!

Jo a ještě jeden objev jsem dneska učinil. Taxíky tu jsou černý s takovou zelenou žabí střechou Takže to pak vypadá třeba takle

Hodně lidí si tu hraje na vegetariány. Jaká to náhoda, že zrovna když se griluje, tak maj den pauzu a můžou sníst kolik masa se do nich  vejde. I tak ale bylo na stole víc zeleniny než masa. Nejzajímavější byl asi salát plnej překvapení jak ze zeliny, tak i ovoce. Do poslední chvíle si člověk nemoch bejt jistej, jestli pozře jablko nebo bramboru

Jména. Protože za chvilku už si je pamatovat nebudu. A jedem po směru hodinovejch ručiček. Cilfonso, Maďarka Šárí, Němka Sabina, Italka Julia fotí, Španělka Alicia, Španěl Diego, Španěl Pepelo, Ital Giuseppe, Španělka …, Kypřan Mišo, Španělka Paloma, Španěl Carles, Italka Delia

Už jsem vám vyprávěl o holubovi, kterej po nás chodí dojídat drobky v kuchyni? To je von. S Palomou jsme jí pojmenovali Gertrudis. Mým cílem je ochočit jí a naučit lítat pro pivo

To je super. Každej tu vaří víc jídla než dokáže sníst na jednu porci a všichni se tu rádi dělí. V půlce případech to jsou sice šlichty, ale že jsem dobrá duše, tak jim to beztak pochválim

Obrovskou výhodou zdejšího spolužití jsou časté společné večeře.

Španělská omeleta – klasika v podobě vajíček a brambor.

Od kluka z Kypru [juhý] s rejží.

Džuzepe zápasí s pro něj nezvyklým množstvím špaget carbonara.

Džulia připravuje nutelový čízkejk.

Mňaaaam, ačkoliv to trochu vypadá jako holubí hovno.

V kuchyni to žije. Jenom škoda, že nechodí kouřit ven, čuníci.

Tak se asi pozvolna připravuju, až jim tu vytřu zrak gulášem s bramborákama. Ne, o knedlíky se už znova opravdu pokoušet nebudu

To zní jako dost špatnej nápad, jít běhat v dešti. Aspoň že se nechala vyhecovat i Maďarka Šárí No teda pro mě to byla spíš procházka, ale proč ne

Občas se stane, že se zkrs celodenní pilné programování nedostanu ani ven. To se pak musim vyřádit jinak, že jo

Tak jsem k posilování zneužil jednu ze sklepních místností a jaké překvapení tam na mě čekalo, když jsem si sepnutím vypínače vykouzlil tuto sparing partnerku díky rozvítivší se UV zářivce

A ještě jednou tentokrát s bleskem.

Protože písmenka nikoho nebaví, budu sem dávat víc obrázků. A vopřu se do toho hned zvostra. Tady je moje každodenní portská snídaně. Sojový mlíko jsem tu ochutnal poprvé v životě a je to lahůdka. A aby to nebyla uplně nuda, tak se snažim každej den sázet jiný ovoce. Např banány, mango, blůmy, mandarinky..

• klíč se do zámku strká opačně – zoubkama nahoru
• holky jsou tu opálenější
• metro čeká na začáteční konečný, aby lidi mohli nastupovat a čekat na rozjezd v sedě
• voda z kohoutku smradlavější – došlo to tak daleko, že piju balenou
• každej všední den po osmý hodině projede popelář ulicí a sesbírá všechny odpadkový pytle, co najde před barákama
• hodně baráků po městě je opuštěnejch s vymlácenýma oknama
• bydlení tady na studenstkym baráku o řád pankovější než na strahově
  • přijel jsem v úterý a teplá voda začla téct v pátek
  • 3 místnosti ve sklepě vyhrazený na párty
  • tu a tam nesvítí světlo
  • teď zrovna přišel Ital, že prej v koupelně v druhym patře jsou brouci :)) ještěže bydlim v prvním
• v každym baru v centru maj sladký pečivo přímo na baru

Ceny

• ovoce levnější a chutnější
• maso stejně
• pivo v krámu stejně
• pivo v hospodě 2-3€
• jídlo v hospodě 4-6€

Sice bydlim 5 minut chůzí od centra, za to na pláž je to tuze daleko. Na půjčeném kole, kterému nefungujou brzdy je to cca 20minut. Metrem prej časově stejně, eurově o 2,5/jedna cesta víc.

A tak že teda na tu pláž se taky podívam, když už jsem se natolik přiblížil oceánu. Včera jsem si půjčil kolo od španěláka Pepého (neumí moc anglicky, ale o to je veselejší :), sebral němku Alinu, která se tu zrovna nudila a vyrazili jsme. Asi po 10 minutách jízdy nás ovšem zastihl takovej slejvák, že jsme jen tak tak doplavali na těch kolech do nejbližší kavárny.

Příjemnej pokec s britskejma důchodcema a jeden jablečnej (hruškovej neměli) somersby nám zkrátily čekání na lepší počasí. Staříci (72let) jsou tu na treku a dávaj denně 17km pjéšo. Před odchodem nám neopomněli udělit cenné rady do života. Jmenovitě hodně aktivit, jógy a zdravé jídlo. Tak snad abych tu jógu taky pokusil

Nakonec jsme na pláž dorazili okolo páté. Možná za to mohla nedávná průtrž, možná konec sezóny, ale byli jsme tam skoro sami. Jinak klasika – písek sypkej a voda mokrá. Fajnově teplá ALE šíleně zasviněná takovym divnym plevelem. Bylo to trochu jako plavat v odpadcích – pořád se člověka něco dotýkalo. Nakonec moje bahnící se trápení ukončil plavčík, kterej mě vypískal ven, nejspíš kvůli velkejm vlnam.

Po návratu domu jsem z prochcanýho baťohu smutně vytáhl vyplněný avšak již nepoužitelný pohled pro babičku, který se mnou cestoval na poštu. Tak snad někdy příště to klapne.

No a na večer jsme byli s Němkou domluvený, že pudem tancovat salsu.  Akorát ten klub jsme buď nenašli nebo možná i našli, ale žádný tance už se tam rozhodně netancujou. Tak jsme se ještě chvilku toulali městem a pak jsme šli totálně mrtvý spát (každej do svý postýlky

Že to bude výzva bylo jasný už v moment, kdy jsem si koupil letenku na 6:50. To znamenalo z pražskýho bytu odcházet v pět. Kdyby aspoň ten příchod z hospody byl trochu včasnej. No nic, asi jsem si myslel, že to je známka punku.

• 30 minut do boardingu: yes!! dorazil načas na letiště
• boarding time: zjistil, že omylem vystál špatnou frontu na check-in
• 25 minut do odletu: nestihl check-in zavazadla – ta správná přepážka na check-in už byla uzavřená
• 10 minut do odletu: pokladní z letecký společnosti ho protáhla fast trackem, aby se dostal jako předposlední člověk na boarding
• 5 minut do odletu: jde tunelem do letadla a předává kufr do dobrých rukou týpka v metařský vestě (viz níže)
• čas odletu: sedí na svym místě a přemítá o tom, jak mu ten vejlet hezky začíná

Ubytování v Portu jsem si našel na doporučení ve studentskym domě, kde strávim něco mezi jedním a třemi týdny.  Zatim pozoruju samý pozitiva:

• tenle pokojík mam jenom pro sebe
• je to relativně levný (8€/noc, pokud teda zůstanu aspoň tři tejdny)
• pořád tu je někdo na pokec (barák je plnej erasmáků)
• je to hezky v centru.

Tady jsou fotky z prvního dne turistění. No a teď jdu spát, už takle byl tenle den proklatě dlouhej…